NÄ›kdy je nejlepší být sám se svými myÅ¡lenkami. PrávÄ› v ten moment, kdy je ÄlovÄ›k smutný, nebo naÅ¡tvaný a má v sobÄ› hroznÄ› velké emoce. NÄ›kdy je dobré si vÅ¡echno promyslet a být od vÅ¡ech pryÄ. Tam, kde tÄ› nikdo nenajde. NÄ›kdy prostÄ› ÄlovÄ›k potÅ™ebuje být sám, aby si utřídil myÅ¡lenky a promyslel, co vÅ¡echno se bude dít dál. Není vůbec jednoduché zvládnout emoce, jako je stres, naÅ¡tvanost, nebo vztek. Ale právÄ› v samotÄ› se můžeme vyplakat. NÄ›kteří lidé se stydí pÅ™ed druhými plakat a to i pÅ™ed tÄ›mi nejbližšími. Je to pochopitelné. NechtÄ›jí ukázat svou zranitelnost a bolavé srdce. Já jsem takhle potÅ™ebovala být sama se sebou, když mi umÅ™el jeden dÄ›da a druhý dÄ›da.

Bylo mi straÅ¡nÄ› a dlouho jsem se z toho dostávala. Tak stejnÄ›, jako jsem se dostávala z toho, že na mÄ› můj vlastní otec kaÅ¡lal. A dlouho mi trvalo, než jsem se s tím jakž takž smířila. ObÄas v životÄ› nastanou prostÄ› těžké situace. Ale důležité je to nevzdávat, posbírat zbytky svých sil a pokouÅ¡et se jít dál. Ztráta milovaného ÄlovÄ›ka, kterého jste zbožňovali bolí a nikdy to nepÅ™ebolí. ÄŒas sice bolest otupí, ale to je tak vÅ¡echno. Nikdy na toho ÄlovÄ›ka nezapomenete. A nikdy už to úplnÄ› nebude tak, jako pÅ™ed tím. NÄ›kdy bych si opravdu přála vrátit Äas a to se vším vÅ¡udy, abych nemusela kolikrát prožívat tu bezmoc a bolest, co se ve mnÄ› za ty roky nakupila.

DÄ›dové mi hroznÄ› chybí oba dva. A je mi hroznÄ› smutno. NejradÄ›ji bych si s nimi znovu promluvila, obejmula je, ale nejde to, to je na tom to nejhorší. Jak jednou ÄlovÄ›k odejde a umÅ™e, už se nikdy nevrátí. A pro jeho blízké a pozůstalé to bývá jenom Å¡ok, rána a šílená bolest, vím o Äem mluvím. DoteÄ jsem se z toho úplnÄ› nedostala a nevím, jestli vůbec dostanu. Už nikdy nic nebude jako pÅ™edtím. Můžu se cítit dobÅ™e, ale asi už se nikdy nebudu cítit tak Å¡Å¥astná, jako když dÄ›dové žili.