Dnes o sobě čím dál více lidí říká, že jsou „gameři“. Valná většina společnosti však toto hobby odsuzuje, a má je spojeno s mnohými negativními věcmi. A je pravdou, že mohou mít částečně pravdu. Proto je dobré se podívat, zda je skutečně tak nebezpečný, jak mnozí tvrdí, nebo zda jsou tyto obavy přeci jen poněkud přehnané. Jak už to, tak totiž bývá, věci nejsou ani zdaleka tak jednoduché, jak se na první pohled mohou jevit. V první řadě je potřeba definovat, co to vlastně gaming je. Ani to totiž není tak snadné, neboť názor mnohých se liší. Podle nich samotných se jedná pouze o vášnivé hráče videoher.

Podle odpůrců jde o lidi, kteří nad videohrami tráví tolik času, že ubližují sobě i svému okolí. Najít, kde je pravda, pak není vůbec snadné. Nejprve je potřeba říci, že samotné hraní videoher není až tak špatný koníček. Mnohdy si díky němu procvičujeme angličtinu, často také například logické myšlení nebo alespoň reflexy. Zde také můžeme být v podstatě kýmkoliv, kým si zamaneme, bez ohledu na to, jaké problémy a omezení máme v běžném životě. A to je rozhodně v pořádku. Ovšem i zde je třeba mít se na pozoru. Mnoho videoher je úmyslně návykových a vytvořených tak, aby u svých hráčů vytvořilo závislost.

A pokud chtějí ve hraní pokračovat, musí nad hrou strávit mnohem více času, a mnohdy také peněz. To je koneckonců to hlavní, o co jejím vývojářům jde. A zde právě leží jádro problému. Velmi snadno se totiž může stát, že se především děti stanou obětí této závislosti. Důsledkem pak bude nejen snížený prospěch ve škole, ale také další problémy, které se s přílišným hraním pojí, ať už fyzické nebo psychické. Není tedy divu, že je většinová společnost proti gamerům tolik vysazená. Lidé totiž mají pochopitelný strach o své děti, zvláště když dané věci v podstatě vůbec nerozumí. Následují potom mnohá nedorozumění, která by jinak vůbec nemusela být.