NÄ›kdy je nejlepÅ¡Ã být sám se svými myÅ¡lenkami. PrávÄ› v ten moment, kdy je ÄlovÄ›k smutný, nebo naÅ¡tvaný a má v sobÄ› hroznÄ› velké emoce. NÄ›kdy je dobré si vÅ¡echno promyslet a být od vÅ¡ech pryÄ. Tam, kde tÄ› nikdo nenajde. NÄ›kdy prostÄ› ÄlovÄ›k potÅ™ebuje být sám, aby si utÅ™Ãdil myÅ¡lenky a promyslel, co vÅ¡echno se bude dÃt dál. Nenà vůbec jednoduché zvládnout emoce, jako je stres, naÅ¡tvanost, nebo vztek. Ale právÄ› v samotÄ› se můžeme vyplakat. NÄ›kteřà lidé se stydà pÅ™ed druhými plakat a to i pÅ™ed tÄ›mi nejbližšÃmi. Je to pochopitelné. NechtÄ›jà ukázat svou zranitelnost a bolavé srdce. Já jsem takhle potÅ™ebovala být sama se sebou, když mi umÅ™el jeden dÄ›da a druhý dÄ›da.
Bylo mi straÅ¡nÄ› a dlouho jsem se z toho dostávala. Tak stejnÄ›, jako jsem se dostávala z toho, že na mÄ› můj vlastnà otec kaÅ¡lal. A dlouho mi trvalo, než jsem se s tÃm jakž takž smÃÅ™ila. ObÄas v životÄ› nastanou prostÄ› těžké situace. Ale důležité je to nevzdávat, posbÃrat zbytky svých sil a pokouÅ¡et se jÃt dál. Ztráta milovaného ÄlovÄ›ka, kterého jste zbožňovali bolà a nikdy to nepÅ™ebolÃ. ÄŒas sice bolest otupÃ, ale to je tak vÅ¡echno. Nikdy na toho ÄlovÄ›ka nezapomenete. A nikdy už to úplnÄ› nebude tak, jako pÅ™ed tÃm. NÄ›kdy bych si opravdu přála vrátit Äas a to se vÅ¡Ãm vÅ¡udy, abych nemusela kolikrát prožÃvat tu bezmoc a bolest, co se ve mnÄ› za ty roky nakupila.
DÄ›dové mi hroznÄ› chybà oba dva. A je mi hroznÄ› smutno. NejradÄ›ji bych si s nimi znovu promluvila, obejmula je, ale nejde to, to je na tom to nejhorÅ¡Ã. Jak jednou ÄlovÄ›k odejde a umÅ™e, už se nikdy nevrátÃ. A pro jeho blÃzké a pozůstalé to bývá jenom Å¡ok, rána a Å¡Ãlená bolest, vÃm o Äem mluvÃm. DoteÄ jsem se z toho úplnÄ› nedostala a nevÃm, jestli vůbec dostanu. Už nikdy nic nebude jako pÅ™edtÃm. Můžu se cÃtit dobÅ™e, ale asi už se nikdy nebudu cÃtit tak Å¡Å¥astná, jako když dÄ›dové žili.